Foto: Jaroslav Dula

Ostrava, 19. září 2013

Krajský úřad na konci minulého týdne zveřejnil zprávu, že v rámci revize integrovaného povolení prodloužil o dva roky termín odprášení ocelárny společnosti Evraz Vítkovice Steel. Místo, aby se Krajský úřad připravoval na situaci, ve které podnik po letošním 11. září nebude splňovat závazek, jež mu sám úřad nařídil povolením z roku 2005, tak mu tuto povinnost jednoduše odložil.

Podnik měl přitom na odprášení celých 8 let (ty přitom nebyly pouze chudými léty, jen v roce 2005 můžeme hovořit o miliardových ziscích - zdroj) a nyní je s procesem odprášení ve stádiu, které popisuje krajské odůvodnění následovně: „Předmětná výstavba odprášení byla provozovatelem zařízení připravována již od roku 2006, a v současné době má provozovatel zařízení platné stavební povolení. Výběrové řízení na dodavatele stavby bylo neúspěšné. Ve výběrovém řízení zůstal pouze jeden uchazeč a vyhlašovatel musel tento tendr zrušit. V současnosti je připravováno vypsání nového výběrového řízení. Provozovatel zařízení obdržel v roce 2012 souhlasné stanovisko k možnosti čerpat pro výstavbu sekundárního odsávání haly ocelárny dotaci z Operačního programu životního prostředí. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že provozovatel zařízení činí veškeré kroky potřebné k realizaci sekundárního odprášení haly ocelárny.“ (pozn. záležitost žádosti a přidělení dotace z OPŽP s následným zrušením výběrového řízení je záležitostí posledních cca 2 let, to znamená, že v letech 2006 – 2011 firma ve věci odprášení pouze získala stavební povolení a zpracovala projektovou dokumentaci).

Co z kroku Krajského úřadu vyplývá?

V nejbližší době se tedy Evraz, který se za posledních 8 let svým „intenzivním úsilím“ odprašovat dopracoval k stavebnímu povolení a žádosti o dotaci, může zaměřit pouze na dílčí opatření a velkou ekologickou investici zatím odložit (pozn. dle žádosti o dotaci jsou celkové náklady na výstavbu odprášení 670 mil.). Zdůvodnění kraje je v některých pasážích zarážející – např. jedním z důvodů, proč s odprášením můžeme počkat je to, že se od roku 2009 vyrábí méně oceli (současná tendence je desetiprocentní roční pokles) a tím pádem se vypouští i méně emisí. Toto množství nevypuštěných emisí se přitom rovná těm emisím, které by zachytilo odprášení. Zajímavá logika.

Vzhledem k otevřenému stanovisku majitelů, kteří v současné době usilují o co nejrychlejší odprodání společnosti (zdroj), je člověku se selským rozumem jasné, že s břemenem sankcí za nedodržení integrovaného povolení a striktních požadavků státní správy by se jim podnik prodával mnohem hůře. Při těchto vyjednáváních je přitom z dosavadního vývoje více než jasné, že přístup Krajského úřadu a politické garnitury Moravskoslezského kraje bude vůči novému majiteli velmi mírný.

Ovzduší vs. nezaměstnanost

Celé zveřejnění informace o udělení této výjimky bylo zasazeno (jak je již v této diskuzi zvykem) do kontrastu s hrozbou nezaměstnanosti. Jak uvedl hejtman Novák, „tlačit zaměstnavatele v této fázi hospodářské recese k dalším miliardovým investicím do ekologizace výroby, byť by to přineslo mírné zlepšení kvality ovzduší, by znamenalo, že je odsud vyháníme. Přitom opak je pravdou, vážíme si jich. Kraj podporuje každé rozumné a odpovědné kroky vedoucí k udržení zaměstnanosti v regionu, k tomu, aby lidé nepřišli o práci. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by se podniky zavázaly, že udrží stávající zaměstnanost, stát by jim měl umožnit prodloužit lhůtu na ekologizaci a modernizaci výroby,“ a zároveň v prohlášení dodal: „Bohužel, jenom čistého vzduchu se člověk nenají“.

Hejtmanu v prohlášení sekundoval náměstek Havlík, který uvedl, že „i přes hrozbu nezaměstnanosti se budeme nadále snažit pokud možno udržet ten trend, který tady je - množství emisí v ovzduší snížit,“. Pokud se veškeré snahy úřadů smrsknou do prohlášení „budeme se pokud možno snažit“ emise snížit, tak to napovídá, že něco je špatně.

Je důležité se soustředit na čísla, a pokud slýcháme alarmující čísla možných nezaměstnaných, ptát se, jak je tomu ve skutečnosti? Jak uvedl na jaře tohoto roku v rozhovoru pro MF Dnes ředitel Evrazu Vítkovice Steel (EVS) D. Ščuka v případě ocelárny se bavíme o 270 lidech, v navazujících a obslužných provozech se číslo dostává celkově k cca tisícovce lidí (zdroj). Nasnadě je otázka, zda se v kontextu celého kraje jedná opravdu o tak alarmující číslo, jak jej politici prezentují.

Evraz: Dříve nebo později ocelárnu zavřeme

Co na celém rozhodnutí a diskusi, která jej provází, zaráží nejvíce, jsou klapky na očích politiků, kteří neudržitelný směr podporování zastarávajících provozů za každou cenu, raději nevidí. V článku v deníku Právo je zmíněn primátor Kajnar, který rozhodnutí Krajského úřadu komentoval slovy: „Pro město je to dobře, protože představa, že by Evraz opustil Ostravu a skončil s výrobou, je katastrofální. To by znamenalo velkou nezaměstnanost a dopad na obyvatele by byl větší, než to, že se nějakou dobu bude vypouštět do ovzduší pár set tun prachu navíc.“ Současní majitelé jsou s touto „katastrofální variantou“ nicméně smířeni lépe a situaci vidí mnohem pragmatičtěji než samotný primátor. Jak uvedl na jaře generální ředitel EVS D. Ščuka, varianty další budoucnosti jsou tři: „První je, že postavíme odprášení a ocelárnu budeme provozovat po dobu životnosti současného konvertoru, tedy do roku 2020, kdy by jej čekala generální oprava. Druhá varianta je, že se dohodneme s krajským úřadem na výjimce, nebudeme muset stavět odprášení a ocelárna pojede do roku 2015, což je doba, na kterou máme zajištěny dodávky surového železa z Mittalu. Anebo ji zavřeme v řádu měsíců. Ale ať to bude kterákoliv varianta, dříve nebo později ji zavřeme“ (zdroj).

Nebezpečný precedens

Proč je rozhodnutí Krajského úřadu tak klíčové? Především určuje nebezpečný precedens, který mohou následovat i další velcí znečišťovatelé z regionu. Krajský úřad v současné době reviduje integrovaná povolení například pro Arcelor Mittal nebo Třinecké železárny. Je více než jasné, že se těmto podnikům otevírá stejná možnost, odvolávat se na stejnou notu jako Evraz, což je absolutně v rozporu s rolí integrovaného povolení jako jedné z klíčových možností kontroly provozu velkých znečišťovatelů. V současném klimatu, kdy vláda razí heslo „zbytečně nezatěžovat firmy přísnými ekologickými limity“ (více), se ovzduší odsouvá na druhou, ne-li třetí kolej.

Spoléhat se na pěkné řeči o společenské odpovědnosti samotných znečišťovatelů je přitom velmi naivní. Sám EVS na stránkách uvádí, že ochranu životního prostředí považuje za jednu z priorit řízení společnosti, a to konkrétně „dodržováním legislativních a jiných požadavků na ochranu životního prostředí jako základ kontinuálního zlepšování environmentálního profilu společnosti“ (zdroj). Mít Krajský úřad, který začíná udělovat výjimky ze zákonem daného procesu se nevyplácí. Obzvláště, když víme, že jinde to (i přes onu proklamovanou hutní krizi posledních let) jde. Příkladem může být letos odprášený provoz Evrazu v americkém Claymontu (zdroj).

Jaký je závěr? Evraz ve své tiskové reakci poděkoval Krajskému úřadu za „konstruktivní přístup při řešení jejich žádosti“ (zdroj). Nám, kteří chceme dýchat čistý vzduch nezbývá nic jiného než hořce poděkovat krajským politikům za to, že naše zdraví vyhandlovali za úlitbu svým voličům před blížícími se volbami a úlitbu podnikům, které zkoušejí, jak daleko až mohou zajít.

K. Plocková - Čisté nebe
Foto: Jaroslav Dula

Vyhledávání

Máte zájem o náš zpravodaj?

 

Podpořte nás

Go to top